Publikováno

Protržený atombordel v Krupce

Jednonohý bandita ve štole

Pokaždé, když lezu do podzemí, honí se my hlavou ty samé myšlenky. Dá se tam slézt jen tak, nebo s vybavením? Mám dost světla? Ví někdo kam vlastně lezeme? Na většinu se dá odpovědět kladně předem. Jedinou výjimkou je voda – kolik tam je vody? Pokud je důl veden jako suchý, tak vystačíte s botama nebo max s holínkama. Ale jakmile je tam něco málo nad holinky tak to může znamenat deset čísel nebo taky metr.

A přesně takovouhle informaci jsme dostal k podzemí kousek za severočeskou Krupkou. Je to suchý, až na malej kousek, tam je to na holinky a víc. Jo a tam vzadu vůbec nevím. . Pro tyhle případy jsem vyzbrojen atombordelem (starší a zkušenější vědí, mladší a nezkušenější ať vygooglí). Jenže ten je jen kousek nad kolena a navíc jsem se vždycky bál protrhnutí. Zatím se nic nestalo, ale…

Publikováno

Klínovecký skitouring

Nevím jak u ostatních, byla na počátku touha vyrazit s batohem pod širák na sníh. Pěšky se to moc nedá, jak se člověk boří, nikam nedojde. Takže sněžnice. Slovy klasika, je vopruz, člověk se sice neboří, ale zase se nesveze. Takže běžky. Člověk se už popoveze, hlavně na upravené stopě. Jenže v prašanu se boří a stoupání do kopce s báglem na zádech je šílená dřina, obzvlášť když nemá namazáno. Zkusím skialpy. Asi stárnu, ale přijdou mi ty moje skokanský prkna strašně těžký. Chce to něc lehčího, kompromis mezi lyžema a běžkama – backcountry. Konečně ideál. Nebo ne?

Bécéčka nejsou moc rozšířená, takže nabídka těch z druhé ruky je chudá. Rozhodl jsem se pořídit si svoje první běžky a v Holešovicích kupuju komplet výbavu. Trochu zbrkle před Vánoci, ale chvíli to vypadalo, že bych se na lyže dostal ještě před koncem roku.

Teď stojím v půlce sjezdovky a funím. Zatím není otevřená pro veřejnost, ale za rok bude vozit lidi z Jáchymova až na Klínovec. Teď se tu objevují jen skialpinisti, freerideři a já na běžkách. Bez pásů, jen se šupinou je to hodně o křižování, šturmem vzhůru jako pásaři to nedávám. Ale krásný počasí dodává sílu a tak je nahoře doháním jen s minutovým rozdílem.

Publikováno

Krušky

Komfortní hotel v budově pohraničníků.

Letos to se Svátky vyšlo pitomě. Všechno o víkendech, volno žádné a navíc to proklaté teplo, díky kterému není sníh. Leda v Krušných horách. Takže jsme se vydali směr Boží dar, s malou přestávkou v Chylicích. Když se konečně vykopeme z chalupy, je už ráno pryč a dopoledne to má taky nahnutý. Profičíme Varama bez známky zimy a ještě v Ostrově mají tak březen. V Jáchymově se začlo trochu bělit na lepší časy a božídarské parkoviště nás přivítalo nejen sluncem, ale i zasněženým okolím. Plni optimismu necháváme stany v autě, berem jen plachtu. Trochu si nadávám, že nemám vložku do spacáku, nebo aspoň staré povlečení, ale co se dá dělat, Aida spát venku nemůže, tak jí aspoň musim před spaním vytřít. Přecijen nový spacák je nový spacák.