Nevím jak u ostatních, byla na počátku touha vyrazit s batohem pod širák na sníh. Pěšky se to moc nedá, jak se člověk boří, nikam nedojde. Takže sněžnice. Slovy klasika, je vopruz, člověk se sice neboří, ale zase se nesveze. Takže běžky. Člověk se už popoveze, hlavně na upravené stopě. Jenže v prašanu se boří a stoupání do kopce s báglem na zádech je šílená dřina, obzvlášť když nemá namazáno. Zkusím skialpy. Asi stárnu, ale přijdou mi ty moje skokanský prkna strašně těžký. Chce to něc lehčího, kompromis mezi lyžema a běžkama – backcountry. Konečně ideál. Nebo ne?
Bécéčka nejsou moc rozšířená, takže nabídka těch z druhé ruky je chudá. Rozhodl jsem se pořídit si svoje první běžky a v Holešovicích kupuju komplet výbavu. Trochu zbrkle před Vánoci, ale chvíli to vypadalo, že bych se na lyže dostal ještě před koncem roku.
Teď stojím v půlce sjezdovky a funím. Zatím není otevřená pro veřejnost, ale za rok bude vozit lidi z Jáchymova až na Klínovec. Teď se tu objevují jen skialpinisti, freerideři a já na běžkách. Bez pásů, jen se šupinou je to hodně o křižování, šturmem vzhůru jako pásaři to nedávám. Ale krásný počasí dodává sílu a tak je nahoře doháním jen s minutovým rozdílem.
