Publikováno

Tvrz Skutina

Mám tyhle blázny rád. Jsou to srdcaři, většinou s pohnutým osobním životem. Všichni ti, co dali přednost svým koníčkům před rodinou. No, koníčkům. Většinou to vnímají jako nějaké poslání. Stejně tak jako správce tvrzi Skutina.

Nemá přesný rozpis prohlídek, prostě jak to stíhá, tak provádí. Napřed řopíkem a pak samotnou tvrzí. Objekty sice patří armádě, ale po patnáctiletém soudním sporu by se mohlo blýsknout na lepší časy a ta betonová masa by mohla být jeho. Tak jako veškeré vybavení, které obnovil a doplnil s neuvěřitelnou pečlivostí a důsledností.

A co je na Skutině jako takové zajímavé?

Publikováno

Vejtřaskový den

Plechová kavalerie dorazila i do VHÚ Lešany

Nebýt malého plakátu v podchodu vršovického nádraží, zas bych na datum otevření Vojenského technického muzea v Lešanech zapomněl. Mrzelo by mě to o to víc, že letos je tématem dne Praga V3S.

Tohle nezdolné vozítko je nezmar a legenda a vidět jich tolik funkčních najednou bylo fajn. Od klasických valníků s plachtou na přepravu mužstva, přes různé skříňové varianty (kuchyně, velitelské stanoviště s tabulí zvenku) až po nestandardní jako zásobárna plynů nebo předehřívač vzduchu pro tryskáče.

K tomu se ještě přidala ukázka jak předchůdců (Tatra 111, „vejtřaska“ z ní má přesně polovinu motoru) nebo potencionálních nástupců ( dokonce i Avia se angažovala ve vývoji). A na závěr se po okruhu prohnal Pandur a Land Rover Cowboy z Afghanistánu (oba momentálně odvolaní z cvičení v Doupovských horách), Toyota Hilux vojenské policie narychlo koupená pro válku v zálivu (auto bylo poškozeno a tak se dostalo do sbírek) a také humwee alias HMWV, dar turecké armády.

Publikováno

Vodní hamr Dobřív

Vodní hamr v Dobřívi, vodní kola.

Vodní Hamr Dobřív je asi nejzajímavější kousek Muzea Rokycany. Jde o industriální památku, poměrně pěkně zrekonstruovanou a udržovanou. Bohužel i tady ruka vandalova nevydžela pubertální hormonální napětí a neumětelský lemro posprejovalo omítnuté stěny hamru, o tagy se nejedná, spíš ustříknutí burana z vidlákova co chce bejt světovej.

Publikováno

Muzeum na demarkační linii

Aida s vojenskou kapelou v zádech

Oslavy pětašedesáti let od konce druhé světové se dají strávit různě. Já se rozhodl pro Vojenské muzeum Rokycany, alias Muzeum na demarkační linii . Jednak jsem tam ještě nebyla a druhak před demarkační čárou parkuju auto při návštěvě rokycanskejch. Muzeum samo o sobě je na druhé straně města, docela pidi, třeba ve srovnání s lešany. Ale techniky mají venku docela dost.

Vzal jsem s sebou Aidu, kterou to ale moc nebralo, takže když poslanec Pospíšil vedl řeč o obraně republiky, spokojeně hryzala klacík. Ani ukázka zadržení pachatele policejním psem nevzbudila valnější emoce. A když pak jezdily po areálu tanky, chrupkala jako zabitá. Jen vojenská hudba ji dokázala vytrhnout z letargie a při Škoda lásky neboli Roll out the barrels chvíli blafala štěněcím hláskem do rytmu.

Publikováno

Policejní Muzeum

Expozice v Policejním muzeu v Praze na Karlově

Neboli Muzeum Policie ČR sídlí v Praze na Karlově, což ne mnoho pražáků ví kde je, a ještě míň jich tam bylo. Když ale zmíním, že je to hned na začátku Nuseláku, vzpomenou si na něcojakokostelík po pravé straně. Ano v tomhle krásnym duchovnim prostorru sídlí muzeum bezpečnostních složek. Dochází tak z zajímavým úkazům, kdy nad uniformami Veřejné bezpečnosti je štukovaná a ručně malovaná nebeská klenba z 15. století. Díky státnímu zájmu je vstupné velmi příjemné, celých 30Kč a na prohlídku si rezervujte aspoň dve hodiny, což se nám nepovedlo.

Publikováno

Banát

Výstava představuje nejen materiální i duchovní kulturu českých vesnic v rumunském Banátu, resp. v okolí Rovenska, tedy pro účastníky Rumunska 2008 je návšteva povinná. Najdete jí v Letohrádku Kinských kde je tzv. Musaionu – Národopisná expozice NM. Výstava nabízí tři zajímavosti. Zaprvé vstupné je osm pětek, což naprosto neodpovídá rozsahu výstavy. Ale bral jsem to …

Pokračovat ve čtení „Banát“