Dnes nás čeká starověký komplex, takže spousta kamení, jehož prohlídka zabere dost času. Takže vstáváme brzy, i když si začínáme zvykat, že sedmá je normální hodina.
Na zastávku na křižovatce, kde nás včera vysadil autobus to máme kousek. Místní tuktukář se nás snaží přesvědčit, že památky jsou daleko a že tam nic kromě něj nejezdí. A že za čtyři stovky nás ty tři kilometry k bráně hodí. Tolik peněz jsme dali za posledni dva dny za 250 kilometrů a tak jsme odmítli. Zahli jsme doprava, podél širokého zavlažovacího kanálu, kde se na rozdíl od včerejška nikdo nekoupal, ani nemyl. Asi po třech stech metrech je vstup do komplexu, v devět ráno zcela opuštěný. Zase mě trochu popíchlo těch sto dolarů za vstupenku, ale rychle jsem podobné myšlenky zaplašil, aspoň si to v klidu vychutnám.
