…a takové to tehdy bylo
Když jsem vloni úplně promočený a vyčerpaný stál polonahý na náměstí v Prčicích, přísahal jsem si že na jubilejní ročník pořádně natrénuju. Že dorazím do cíle v limitu, abych si užil mumraj za světla Navíc to bude padesátý pochod Praha Prčice celkově a moje pátá sedmdesátka. Rok se s rokem sešel a je pátek, 15.května. Zítra ráno mám …
Za měsíc a pár dní mě čekají další Prčice. Od minula jsem ušel doslova prd. Víc jsem asi naběhal než nachodil. Takže když se naskytla „příležitost“ hlídat náčelníka celý den, využil jsem jí k malé procházce z Uhři do Braníka. Mlaďoch mě sice chvíli lanařil že pojedem autem, že to odřídí, ale nedal jsem se. …
Někdy si prostě nemůžete pomoct. Víte, že to zabere celý den.Víte, že to bude dlouhé, a že to asi bude i bolet. A že předpověď počasí není dobrá, takže se nikdo nepřidá. Ale přesto, nebo možná právě proto, jsem letošní Prčice nemohl vynechat. Ze začátku to šlo. Přispal jsem si a na start jel autem. …
Tak jsem se zas nechal ukecat. Další várka sedmdesáti kilometrů pěšmo v jednom dni. Legendární Pochod Praha Prčice. Tentokrát si sebou beru výraznou posilu – Aidu. Snad to ujde, pro jistotu je Kovarova Markét na telefonu jako záchranné vozidlo.
Divoké bylo už ráno, kdy jsem bez snídaně musel dobíhat autobus. Naštěstí mě řidič viděl a gentlemansky dojel na zastávku doslova pomaleji než krokem. Bylo lehce po páté ráno když jsme se sešli na konečné céčka na Hájích. Po startovních formalitách a nezbytném fotu vyrážíme po obvyklé trase. Už mezi paneláky se rozpršelo. Do deseti minut lilo jako z konve a všichni jsme hezky promokli. Dokud jsme pochodovali po asfaltu, tak to ještě šlo. Ale v lese a na poli začlo peklo. Bahení peklo.
Až do Týnce lilo více či méně a pochod místy připomínal válečné záběry z východní fronty. Bahno kam se podíváš. Taky se pomalu projevovala absence předchozího tréninku. Tedy u mě. Docházely síly a pobolívá co může. Ta chlupatá bestie celou dobu běhala okolo mě a nepřestávala mít dobrou náladu.