…a takové to tehdy bylo
Závěr letošní grilovací sezony se nesl v duchu hambáčů. Sešlo se jen zdravé jádro atak jsme se na grill vešli, v jednu chvíli i s vajíčky pana B. Nakonec jsme vyvedli luxusní megaburgery, málem jsem si sice vykloubil sanici, ale stálo to za to. Další testování překazil déšť a tak jsme se k dalším disputacím …
A nová sezona budiž zahájena! Co dodat? Asi nic – Voda teplá, hladina sluncem zalitá, paráda….
Počasí v březnu začalo dělat teplotní kotrmelce většinou určené až pro aprílové počasí. A v jedné takové situaci jsme se ocitli při výletu na Rabyni, kde voda byla sice krutě ledová, ale na sluníčku už to bylo na plavky.
Bylo tomu kdysi dávno, kdy Slapy naposledy zamrzly. Takže jsme se vypravili směr Rabyně, vyzbrojeni bruslemi a dřevěným pukem. Já brusle sice neměl, ale zato jsem měl lopatu na údržbu dráhy. Ale Povodí Vltavy nás pěkně vypekl, asi hýbali s hladinou nebo co. Už na břehu bylo vidět že hladina poklesla od doby prvního zamrznutí, led nevydržel a praskl pod vlastní vahou. Pak sice znovu zamrzl, ale už to nebylo ono. Pokusný „sekyrkový vrt“ odhalil led silný max pět šest centimetrů.
Ještěže Janatovi nezklamali, silný vývar a vynikající svíčková nám zvedli náladu natolik, že jsme se vydali na nedaleký rybník v Nedvězí. Ten byl na rozdíl od přehrady komplet pokrytý téměř dokonalým ledem, naprosto hladkým. Jen na něm ležela vrstva prašánku, takže i moje lopata nezahálela.
Podzim se kvapem blíží a protože Finn měl naplanováno uložení k zimnímu spánku, nabízela se poslední možnost nabrat vítr do plachet. Jak to na Slapech bývá, chvíle bezvětří se střídají s náruživými poryvy, kdy nestíhám vyvažovat, prdel vystrčenou z lodi, druhým okrajem téměř ponořeným do vody. Za lodí se vine zpěněná brázda, příď rytnicky rozbíjí …