Publikováno

Sraz pohraničníků na Dyleni

To si takhle jednou vyberete na mapě ten nejzelenější kout českého lesa. Jen samé lesy, jeden připrcnutý kopec široko daleko a klid a ticho vůkol. A až na místě zjistíte, že je tu srocení bývalých pohraničníků. Už chápu, jak se cítil uprchlý vězeň Kulhánek, když „si z okénka své cely vybral směr do toho nejhlubšího lesa. A ona je tu restaurace.“
Restaurace, tedy pojízdný stánek už měl zavřeno, takže guláš SNB ani pohraničníkovu klobásu jsem neochutnal. Ale dechovku na ochozu stanice jsme viděli, slyšeli, mladý pán přidal i tanec.

Publikováno

Svinovská hospoda

Bejvávalo....

Je to jeden z mnoha domů, které tu v Sudetech zůstaly. Veliký, několikapatrový, solidně postavený. Jeho historie je poměrně bohatá, včetně cikánské rodiny z Maďarska. Snahy o obnovení původního účelu stavení, tedy zájezdní hostinec, však zůstaly bez naplnění. Před dvaceti lety se parta študáku z Prahy pokusila ještě jednou obnovit slávu místa. Bylo jich na to dost a jejich působení je dodnes patrné. A to v tom dobrém slova smyslu – omítky,elektrika, okolí domu. Jenže pak se stalo co muselo, chlapi si nešli ženské a ty to celé fungující společenství nějak rozložily. Alespoň si to myslí Tvrdíkovi, jedni z mála stálých obyvatel.

Budovu, včetně krásného tanečního a divadelního sálu čeká dle mého rychlý skluz ze stavu zachovalého do stavu ruiního. Propadlé stropy a zatékající střechy vykonají své. Ukrást již není moc co, ale i to se ještě může změnit.

Smutný konec.

Publikováno

Zámek Toužim

Kdysi velmi rozsáhlý komplex budov je dnes dost ochromen, ale i tak je to zajímavá památka. Tvoří ji Horní, Dolní zámek a Pivovar. Přes neustále pokračující devastaci a rozkrádání je zde i něco positivního. Třeba Pivovar dostal novou střechu a na jeho komínech hnízdí živí čápi. Jinak je to spíš přehlídka zmaru. Skoro si člověk říká, proč to složitě a draze zachraňovat, když by bylo jednodušší to strhnout a postavit znova.

Publikováno

Slavkovským lesem na běžkách

Slavkovským lesem na běžkách, cestou , necestou....

Krásné počasí, dostatek sněhu a milé překvapení v podobě Plívouše s Hankou nás znovu vytáhlo na běžky, tentokráte na upravenou stopu modrého okruhu u Mariánek. Jako startovní bod jsme si vybrali známy pension Nimrod, tentokráte bez přespání .

Cesta autem byla navýsost zábavná, od Mnichova byla silnice „jen“ protažená pluhem a za Prameny se vydali jen evidentní běžkaři, takže jízda po sluncem zalité zářivě bílé pláni evokovala švédskou rally. Zásada nešlapat na brzdy! byla o to více platná, že už mi zase brzdí jen zadní náprava.

Publikováno

Slavkovský les a strašidelný Nimrod

Skříní zabarikádované dveře do pokoje v pensionu Nimrod

Při letní návštěvě cínového dolu Sauersack nedaleko Rotavy jsme se s Petrem V. dohodli, že by stálo zato, uspořádat víkendové putování po zasmušilých pláních Krušných hor. Vzhledem k rodinným povinnostem vyplynuj jediný termín, přesně daný jarní víkend. Pojem jarní je v souvislosti s letošní zimou trochu mimo, na pláních bylo přes dva metry sněhu. Protože Petr nemá lyže, rozhodli jsme se podívat do neméně zasmušilé, ale o pár set metrů níže nad mořem položené krajiny Slavkovského lesa.

Vyrazili jsme klasicky v pátek po práci. Moje dobrovolná aktivita převlékání se v autě ještě za jízdy krom pobavení řidiče autobusu v koloně za mnou nic progresivního nepřinesla, takže když jsme po hodině a půl jízdy dorazili do Mariánek, zbývalo nám do odjezdu vlaku cca pět minut, které Petr nádherně vyplnit hereckou etudou na téma převlékání a balení. Do nově zrekonstruované nádražní haly jsme dobíhali každý s jednou igelitkou věcí co se nevešly do báglů v ruce. Vlak měl na ČD obvyklé desetiminutový zpoždění a tak stejně jako bezdomovec naproti nám využili čas k reorganizaci a přebalení.