Když jsme sbalili bivak a slezli z našeho nocoviště, totiž z ochozu třísetmetrového komína, vypravili jsme se směr Žilina. Tam se naše cesty rozdělili, my s Italianem jsme zamířili na autobus do Fačkovského sedla. Po vydatném posilnění v místní kolibě jsme se začli po žluté škrábat vzůru směr Kľak. Lidí bylo pomálu, počasí na pomezí déšť-sníh zaručovalo klid. Hned první úsek stoupáme pěkně zostra, ale jde to, půda tu není tak rozbahněná někde už je dokonce sníh.
Ten se v na vrcholu Kľaku, kam jsme se asi za hoďku vyškrábali spojil s větrem a tak nám unikl jindy nádherný výhled do okolí. Přes tu vánici nebylo vidět víc než na špičku plechového kříže, který ve své třímetrové proporci jen stěží odolával náporům větru. Zvláštní nápad udělat vrcholový kříž z plechu, byť půl cenťáku tlustého.
