…a takové to tehdy bylo
V prvním popisu letošního Survajvlu jsem dvakrát zmínil studnu. Nono nejde tak o studnu jako třeba tu v Kruhu, ale když do ní nečekaně spadnete, dokáže to napáchat nepěkné škody na těle i na duši. A to se právě stalo jednomu z nás. A překvapivě jsem to nebyl já.
Protože koupačka ve vaně měla úspěch, dokonce takový, že z toho vzniklo několik nepublikovatelných videí a fotek, bylo potřeba to pořádně oslavit.
Byla to rozhodně jedna z nejkomplikovanějších expedic co jsem kdy organizoval. Alespoň do počtu rozeslaných mailů, změn v plánu a kombinací řešení.
Chvíli to vypadalo na šumavské hvozdy, pak zas prekio-montanistický dýchánek, pak zas nereálný marathon po okolí kleťského masivu. Nakonec se to ustálilo na kolečku kolem kopce, s malou odbočkou jak dolu do dolu, tak nahoru na komín cestou zpět do Prahy.
Vše hodně záleželo na množství sněhu. V pátek i v sobotu přes noc vydatně sněžilo, ale neděle byla ve znamení oblevy. Zatímco v pátek i v sobotu jsme ještě ťapali po pastvinách pod kopcem, v neděli už by to byla rallye bahno. I tak byl dole sníh těžší, strašně lepivý. První noc jsme s Luckou využili pohodlí auta, zatímco kluci losovali, kdo vyfásne Vojtího. Ten se ráno, ještě když všichni spali vytratil do štol Lazce a vrátil se „pomalován válečnými grafitovými barvami“. Nejsem si jist že to byl grafit co měl přes obličej, ale zapůsobilo to.
Napřed nebyla žádná zima, pak byla zas příšerná zima, a teď konečně bylo fajn. Možná že až zas moc. Rozhodli jsme se tedy využít poslední příležitost k bruslení na přírodním kluzišti. Volba padla na vyzkoušené Lipno.
Původně to měl být rodinný výlet, na poslední chvíli ale Petr volal informaci od Boďy, že Miki & Kiki přerušili období zdraví a vrátili se do stavu nemocných. No přiznám se byl jsem naštvanej, těšil jsme se že je konečně vytáhnem ven, ale neva, příště.
Cesta proběhla standardně, na jih se jezdí dlouho, tentokrát ještě déle kvůli bouračce v tom pitomým esíčku před Olbramovicema. Snad to ten v Golfu zvládnul, auto bylo dost pocuchaný.
Na Stožci nedaleko Stožce stojí Stožecká kaple, která je především krásná kulturní památka v srdci Šumavy. Ve Stožci, nedaleko Stožce stojí Stožecká kaple, která nabízí příjemné místo k ubytování, kde vám uvaří báječnou večeři. Pokud v tom všem máte zmatek, není se čemu divit. Nejednoho zmate, když se město jmenuje jako hora a církevní stavba jako pension. A k tomu všudy přítomný Schwarzenberk a jeho kanál. Ale popořadě:
Článek na iDNESu zněl to lákavě – Na druhé straně Šumavy vybudovali naši bavorští sousedé nejdelší stezku v korunách stromů. Poblíž městečka Neuschönau máte od září 2009 možnost procházet se mezi korunami stromů ve výši až 25 metrů nad zemí. Na konci 780 metrů dlouhé dřevěné visuté stezky pak můžete půl kilometru stoupat na 44 metrů vysokou vyhlídku, zvanou bavorská Eiffelovka.
Mezitím uplynul více než rok než se konečně ustanovilo datum. Protože to do poslední chvíle vypadalo s počasím mizerně, byla tato akcička v komornějším počtu, zato ale s mrnětem.
Dlouhodobé mrazy a zprávy o nejdelší bruslařské dráze na světě nás nalákaly na zimní Lipno. Béňovi se podařilo najít místní hezký český penzion Adler s majitelem co má echt tsechise jméno Domin. U příjemnácho chlapíka jsme si pronajali apartmán (dvou a třílůžkový pokoj s kuchyňkou) a pro Fílu, Jani a Viktorku samostatný dvoulůžák o patro výš. Samotný odjezd z Prahy se však nesl ve znamení kompletně vybité baterky, což způsobilo nejen lehké časové zpoždení, ale díky souhře náhod se porpvé po maturitě potkal Kovára se svým třídním učitelem, když mi nezávisle na sobě oživovali vůz.