…a takové to tehdy bylo
K nalezení motta a vlajky Survajvlu nás motivovala skupinka trempíku našeho věku, kterou jsme potkali ve vlaku z Telče. Jen na rozdíl od nás byli všichni v zeleném, měli kytáru a uměli zpívat. Ale ta krásná zbytečnost, „bojová zástava“, nás oslovila. Vyšívat se jí asi nikomu nebude chtít, ale stvořit heslo, to jsme zvládli. Dva …
Pokračovat ve čtení „Quid accidit ut Survajvl manet Survajvl“
Již po třetí jsme se sešli na Survajvlu. Letos s minimální účastí. Straka musel být na Olče a Plívoušek dobojovával s nějakou záhadnou nemocí, která ho vytrvale klátila od října. Letošek vyšel parádně na prodloužený víkend, kdy v pátek bylo 17.listopadu. Nemuseli jsme tedy ukrajovat den z rodinné dovolené, což jako správní skoro čtyřicátníci nemůžeme …
V prvním popisu letošního Survajvlu jsem dvakrát zmínil studnu. Nono nejde tak o studnu jako třeba tu v Kruhu, ale když do ní nečekaně spadnete, dokáže to napáchat nepěkné škody na těle i na duši. A to se právě stalo jednomu z nás. A překvapivě jsem to nebyl já.
Protože koupačka ve vaně měla úspěch, dokonce takový, že z toho vzniklo několik nepublikovatelných videí a fotek, bylo potřeba to pořádně oslavit.
Po mohutném úspěchu prvního Survajvlu (první část a druhá část) bylo jasné, že musí následovat pokračování. Protože jde o tradici vzešlou z Trojnarozek, dohodl jsem se s ostatníma oslavencema, že každý ročník bude koncipován trochu jinak. Tentokrát jsme se usídlili na kraji kleťského lesa, všude kolem samé dubové hvozdy, které tiše obklopovaly naší Lesní chatu. Jen my, srub, vana a studna. A ještě alkohol, majitel v offroadu, studna (jak vidno, je důležitá), lovci s kulovnicema a tažený vývar. O tom všem to letos bylo.