Jaro už vystrkuje růžky, ale zima se ještě nevzdává. Sraz je na jednom malém nádraží kus od České Lípy. Krásná cihlová budova z přelomu minulého století svojí krásou a poctivostí zastiňuje moderní krabici (asi) ze sedmdesátých let, kterou nestálo za to ani fotit. Majestátnost cihlové budovy a celková atmosféra nádraží fungovala líp než kdejaké motivační náborové video.
Samotné podzemí bylo zajímavé hlavně „teleportem“ ve formě trubky, kterou se slaňovalo dolů. Má něco kolem sedmdesáti čísel v průměru a jízda těch pár metrů dolů je zážitek.Navíc trubka skončí a na první pohled nikde možnost vystoupit. Všichni totiž skončí zády k vyříznutému výstupnímu otvoru, koukají do zrezivělé stěny před nosem tak chvíli panikaří.
O druhý zážitek se postaral jezevec, který bydlí ve svážné štole a kterého bych tu dole nečekal. Ale i on vypadal překvapeně a tak jsme na sebe chvíli zírali, já dole u výsypky a on nahoře u konce svážné. Představa, že mu ujedou packy a sfičí mi přímo do klína se mi ani trochu nelíbila. Vsadím se že se nám hlavou honily stejné myšlenky, protože v momentě kdy jsem se rozhodl přestat ho oslňovat čelovkou a pomalu couvnout otočil se a zmizel za zatáčkou.
| kstavkrajče.net |
Celý příběh najdete zde .