Lovecký zámeček Tři Trubky a jeho okolí bylo posledni dominantou Brd, kterou jsem ještě nenavštívil. Protože se naskytla příležitost na celodenní výlet, vyrazil jsem v sobotu dopoledne do Strašic. Překvapilo mě jak je to protáhlá vesnice, no spíše městys, abych neurazil. Na samém konci je monstrozní cedule vysvětlující rozkopanost okolí – s pomocí EU budují obecní kanalizaci. No zatím to stihli všude rozkopat a vztyčit ceduli.
Zaparkoval jsem ještě v obci, ale lepší je malý plácek těsně před závorou. Tam totiž začíná cyklostezka, která vede Strašicemi a pak podél prostoru až do Nové Vsi. Moje cesta však vede rovně, do hloubi prostoru. Jemně ale vytrvale prší, podél cest se válí místi až deseti centimetrová vrstva mokrého sněhu. Na silnici je čilý provoz a tak radši ustupuji nalevo, na lesní cestu. Hájovnu Amerika, nyní spíš betonové minikasarna jsem tak obešel skryt lesem. Cesta se mezitim ztratila a tak sem se probíjel lesem naslepo. Na druhém břehu potoka mě zaujala stavba z kmenů, vypadala jako přehrada. Po noročném přebrodění se vak ukázalo že je to dopadová stěna místní střelnice, vzdálení ani ne sto metrů. Dřevěný klády byly docela rozšvihaný a to co nezvládla munice, dokonali lovci munice, vylámaná prkna jsou toho důkazem.
K samotnému zámečku pak patří nejen tato střelnice, ale i vodní maloelektrárna . Domeček max čtyři krát čtyři metry, se zbytkem vodního kola, ozubeného soukolí a elektro rozvodů je jinak kompletně vylpeněn, ale asi prochází rekonstrukcí, jak lze soudit z plachty přes střechu. Zámeček je evidentně trvale obýván, zahrada je poseta houpačkama, hračkama všeho druhu. Krásná, ale hodně opuštěná samota.
Ta zámečkem pokračuju po asfaltce doprava a pak po cestě Josefka, která byla (dle cedule) vybudována jako vyhlídková cesta pro potentáty. Asi po kilometru se ztrácí a tak šplhám na vrchol Kamenná, ze kterého chci přejít na Bahna, tankovou střelnici, kde se mimojiné pořádá známá vojenská přehlídka. Portože jsem pro jistotu nechal mapu v autě, jde o hledání podle staré dobré metody přibližného směru a náhody. Ta mi do cesty přihnala i stádo divočáků, šest sedm kousků. Naštěstí ani jedna strana nestála o bližší kontakt a tak jsme se rozprchli opačným směrem. Tojsem netušil, že o tři kilometry dál na ně narazím zas. To už jsem se ale probojoval hustým lesem konce dopadové plochy. V dálce na opačném konci údoli se rýsovaly dráhy k jednotlivým palpostům a vysoká budova pozorovací věže. Asi v polovině plochy je vydlážděná cesta na které zkoušela čtveřice kluků jestli vydrží víc čtyřkolka nebo starý Peugeot . Pokračoval jsem přes řidičský polygon nahoru nakopec, a kolem tanku na podstavci k řídící věži. Ta je samozřejmě prázdná, ale zázení okolo je evidentně obývano. Dolní střelnice, spíše pro menší vozidla je už kompletně oplocená a to asi i proto, že leží na samém konci prostoru, asi sto metrů od strašických luk. Místní si při střelbách museli užívat. Mě přestalo pršet a tak jsem se na cestě zpět stavil ješte u Klabavských tunelů . Na ty jsme narazili s Léňou při výletu k pramenu U Čůráčku, ale bohužel z té špatné, koncové strany. Vyzbrojen čelovkou jsem tentokrát začal ze správné strany. Betonové koryto pomalu ale jistě zarůstá do okolní vegetace, přesto si však zachovává jistou monstróznost. Samotny tunel je dva kilometry dlouhá obrovská roura. Po prvních sto metrech se zahybá, takže vstupní portál záhy zmizí a vy vidíe jen ústí v dálce. Nekonečně dlouhou dobu jdete za „světlem na konci tunelu“. Tam jsem se otočil a zkrz tunel zpět. Díky dokonalé akustice má ozvěnu téměř jakýkoliv zvuk, včetně vlastních kroků. Při pravidelném pohybu to vydává pěkně strašidelné zvuky 🙂 Zajimave video je zde 