Mám tyhle blázny rád. Jsou to srdcaři, většinou s pohnutým osobním životem. Všichni ti, co dali přednost svým koníčkům před rodinou. No, koníčkům. Většinou to vnímají jako nějaké poslání. Stejně tak jako správce tvrzi Skutina.
Nemá přesný rozpis prohlídek, prostě jak to stíhá, tak provádí. Napřed řopíkem a pak samotnou tvrzí. Objekty sice patří armádě, ale po patnáctiletém soudním sporu by se mohlo blýsknout na lepší časy a ta betonová masa by mohla být jeho. Tak jako veškeré vybavení, které obnovil a doplnil s neuvěřitelnou pečlivostí a důsledností.
A co je na Skutině jako takové zajímavé? Krom už zmiňovaného průvodce, napěchovanosti výstrojí a výzbrojí, je to nezvykle hluboké podzemí. Zkusil jsem si ty schody vyběhnou jen tak, nalehko. Neumím si představit, jaké by to bylo v plné polní. Možná adrenalin z toho, že jste pod palbou, motivuje. Já to bez motivace nedal, ze začátku to šlo, ale kus pod vrcholem jsem se plížil podél zábradlí skoro bez dechu.
Než jsme dostali na prohlídku, mrkli jsme na nepřístupný objekt vedle, který pomalu pohlcuje okolní příroda. Vstupy do něj jsou zabetonované, jež se najde nějaký nový nadšenec. Jak se žije v bunkrech zachytila Věra Chytilová. A prtože Česká televize je omezená (co se práv týče), spíš to najdete ZDE