Tentokrát nejde o Cimmrmanovy trpaslíky Děda vševěda, jak znalci jistě rychle rozpoznali, ale o obyčejné myši. I tak mají ale mnoho společného. Ty potvory vám vlezou všude (stejně jako trpaslíci), a strašně rychle se množí (stejně jako trpaslíci). Na rozdíl od nich se mi je ale nedaří chytat, natož jen tak zahazovat.
Kdybych to byl tušil, že jim tak zachutnají pytle s dřevěnejma briketama, možná bych byl v odchytu úspěšnější. Takhle jsem jen nevěřícně koukal, jak jak za pár týdnů nahlodali desítku pytlů. Je pravda, že už když jsem pytle přivezl, trochu od něčeho lepili a byly růžové, jako kdyby do lisu vytekla malinovka. To bych pak chápal.
Protože ale počasí lákalo ven, nechal jsme myši myšma a vyrazil s náčelníkem ven, stopovat traktor. To se dělá tak, že panu Františkovi na začátku pole ukážu otisk traktorové pneumatiky v bahně, prohlásím důležitě „podívej jel tudy traktor“ a pak už to jde samo. Kdekoliv se na následujících třech kilometrech objeví rýha v bahně, poctivě hlásí „tratt-tor“.