Po veleskvělé výpravě na Ašsko a po mírně hysterickém zpravodajství ze Šluknova padla volba na další výlet logicky do severního výběžku republiky. Čekali jsme rasové nepokoje, převrácené kontejnery a hořící auta. Začalo to slibně, pasažéři večerního vlaku z Rumburka do Šluknova vypadali divně, stejně jako první dvě tři hospody ve stejném městě. Zahulíno,a když jsme vešli dovnitř, všchny oči se otočily na nás, málem hudba přestala hrát. Až v pizzerii byla sice servírka s prapodivným účesem, ale zato neměla problém s Aidou a byla celkově normální.
Po vydatné večeři a pár pivech jsme se vydali po modré směr kóta 411, kde jsme po mírném hledání zbudovali noční ležení. Sázka na to, že v noci nebude pršet nevyšla, a tak jsme v půlce noci vytahovali pláštěnky a kousky igelitu. Naštěstí to byla jen přeháňka rozehnaná větrem co se nás pak držel skoro celý den.
Seběhli jsme dolů na modrou a dál po Solanské cestě. U rybníka je krátce zastřižen trávník, všechno je tu upravené, nalajnované jak v Něměcku. Žádné drama, chaos, nepořádek. Míříme k vsi Lipová, se stejnojmenným zámkem. Bohužel se nacházel mnoho let v područí Československé lidové armády (dokladem je absurdní betonový protiletecký kryt před vchodem) a tak je dnes v dezolátním stavu. Monumentalita zámku bude i jeho zkázou, tohle dát dohromady bude neskutečně drahý. Ale místní sdružení se snaží, zahrada je prostě, ale hezky upravená.
Pokračujeme po modré s odbočkou ke kapli na kopci Jáchym Má taky nějaký ten šrám, ale jinak je zachovalá. Je tak trochu utopená v lese, obklopená pobořenou křížovou cestou. Zvláštností je evidentně později dostavovaný kůr a sloupořadí před vchodem.
Držíme se dál modré přes Horní poustevnu k Dolině. Tady stojíme na rozcestí a řešíme klíčovou otázku – jít odbočkou k pramenu nebo pokračovat vzhůru směr Tanečnice. Jsem pro odbočku, ostatním se nechce jít asi čtyři sta metrů z kopce a pak zas do kopce. Nakonec ale odpor povolí a u pramene doplníme vodu, posvačíme a obhlídneme místní kostel. Asi po půl hoďce vyrážíme, čekají nás čtyři kilometry do kopce na vrchol Tanečnice. Variantou je ještě přespání areálu továrny MiKov v Mikulášovicích. Byl jsem pro, nechtělo se mi šlapat na Tanečnici, navíc ruiny závodu nabízely střechu nad hlavou. Stav byl dva na dva, a tak jsem navrhl „tanečničárům“, že když se mnou zdolají areálovou LT 39, přikloním s ena jejich stranu. Skoro symbolicky se MiKov v areálu MiKova nechal přesvědčit a pomalým a lehce nervozním, zato odhodlaným tempem jsme vyrazili hore. Za projevenou odvahu mu patří poklona. Na dmychadlo tentokrát nevylezl, ale i tak je to výkon.
Začalo se stmívat a tak jsme vyrazili ostřejším tempem. Přes pole, přes louku do lesa, prudkým stoupáním nahoru pěšinou na vrchol. Tady nás vítá vůně ugrilované pečínky. Měl tu totiž být konec teambuildingové akce,ale nikdo nedorazil. Ale my jsme neodmítli, přišlo nám to navýsost vhod a cena byla přátelská. Jedinou vadou na kráse bylo, že jsem nemohl najít vodítko. Nechal jsem ho někde cestou. Takže hezky pěkně dolů. Na pěšině nic, takže dál lesem, loukou, polem ke komínu. Sakra, ani tady není. Zbývá ten zpropadený pramen. Sbíháme s Aidou dolů po cestě už za tmy. Vodítko leží na kraji sezení před pramenem. Paráda. Takže teď zas nahoru. Už je úplná tma, světlo z čelovky přeskakuje po kamenech jak bludička. Když dorazím zpátky v rozhledně, mám v nohách o dalších osm kilometrů navíc a v krku sucho jak na Sahaře. Rychle doháním kluky rychlopivkem. Přesouváme se ven, chvíli sedíme na lavičkách venku, ale jsme docela hotoví.
Ráno, hned po východu slunce vybíháme na rozhlednu. Dole v údolí se ještě převaluje mlha. Míříme směr Tomášov a Zlodějská cesta. Překračujeme hranici s cílem na dřevěné rozhledně na kopci Weifberg. Mají tu přehled nejběžnějších odpadků i s odhadem času, kdy dojde k rozkladu. Občas je to děsivé číslo, ale třeba u papírového kapesníčku, který jsme řešili v nejzápadnějším bodu ČR s Petrem V., jsou to jen tři měsíce.
Turistů kolem nás začíná docela přibývat přeshraniční turistika jen kvete. Vstupujeme do CHKO Labské pískovce. Na placáku uprostřed Brtnického hradu se vyvalíme na sluníčko, hřeje, borovice v okolí šumí, je teplé babí léto.
Po zelené se dovalíme do Brtníků. Zastávka železnice je kousek za městem, cestu k ní lemují jabloně. První jabloně za celou dobu, každý jsme se rádi zakousli při poflakování na perónu.
Fotogalerie funkcni. Dekuji svym dvema ctenarum, kteri si chyby vsimli 🙂