Dva roky utekly jako voda a tak dle tradice nastal čas opět vyplout na zimní Vltavu. Tentokrát jsme zvolili noční plavbu a tak jsme nemuseli plout delší trasu než minule, což by nás opět dle tradice čekalo.
Do tmy z Veslařského ostrova jsme odrazili kolem šesté, s Aidou na přídi. Díky oblevě nejen zmizela z Prahy spousta sněhu, ale trochu stoupla i hladina vody, což nám zkomplikovalo překonání jezu u Mánesa, respektive u Dětského ostrova. Nejen že lávka vedle jezu byla pod vodou, ale i peřeje byly větší, takže jsme museli po schůdkách nahoru kolem restaurace. A nasednutí na divoce se cukající loď stálo zato. To ale nebyl jedinný problém.
…a takové to tehdy bylo
