Státní svátek lze prožít všelijak. Kladením věnců na Vítkově, prohlídkou poslanecké sněmovny na Malé Straně, nebo návštěvou Vraní skály v CHKO Křivoklátsko. Protože na Vítkově jsem již byl a na poslance se necítil, byla volba jasná.
Sraz byl v půl šesté ve Zdicích. Pak jsme se přesunuli auty do nedalekých Knížkovic. Zaparkovali jsme tentokrát ještě v obci a po modré vzhůru do kopce. Pro jistotu jsme měli jen jednu čelovku a rychlonáčrt místo mapy. Přesto jsme během hodinky našli rozcestí Na Hřebeni. Na tom jsme se přestali držet modré a po zelené šupajdili z kopce domů. Zmiňuju to proto, že jsme zvolili cestu kratší, ale zhusta vydatnější. Zelená se asi po kilometru změní na žlutou. Ta vede až k samotné Vraní skále. Klikatí se hustým porostem, přímo do kopce, drápali jsme se úzkou pěšínkou v dubovym mlází. Najednou se místo do krpálu jsme drápeme na skálu. Před koncem usnadňuje výstup zábradlí a vysekaný stupně. Nahoře pak už jen zbývalo na vyhlídkové plošině postavit stan, vybalit spacáky a otevřít Pašeráka. Pěkně tam fičelo, takže zahřívadlo rychle ubývalo. Tím se taky vysvětluje proč jsme kolem půl jedenáctý volali Kovárovi a Markétě do Austrálie a zpívali jim Hasiče. Jestli se dobře pamatuju, brali to docela pobaveně. Jen sem zvědavej jak se budu tvářit nad telefonním účtem.
Ráno přineslo pošmourný počasí, ale i tak byl výhled z našeho tábořiště úchvatný. Po vydatné snídani jsme obešli celé „pohoří“ a kolečkem jsme došli zpět do Knížkovic. Díky dobrému času jsme se přesunuli na nedaleké Koněprusko a opět se drápali do strašného krpálu. Nahoře na nás čekala Aksamitova brána a o kus dále Jelínkův most. Stejně jako na Vraní skále je zde i nějaké jištění, takže mám hned dva tipy na lezení v okolí Prahy