Nejteplejší den roku 2013. Meteorologové slibovali čtyřicítky, podle teploměru se minimálně ve Šmikousích strefili. A my si zrovna naplánovali práci ve výškách a s motorovou pilou. Ale dohoda je dohoda a tak jsme vyrazili k stoletým dubům, které poslední bouřka pocuchala a bylo potřeba zlomené větve odříznout a ošetřit štěpařským voskem.
Vedro bylo opravdu úmorné. Navíc, než jsme se vyprdelili, dojeli na louku, pak vylezl nahoru a zajistil lano pro samotné řezání, bylo skoro poledne. Narval jsem pod helmu triko, za chvíli bylo úplně propocené. Překvapuje mě, že jsem sobě nebo někomu jinému něco omylem neuřízl. I když jednu nehodu jsme měli….
Při odřezávání pahýlu jsme pod ním zapomněli žebřík. Duralová konstrukce pád špalku vydržela, ale trochu se prohla a ze skládacího trojdílného žebříku byl najednou dvojdílný neskládací. Naštěstí se nám ho podařilo pomocí páky a Fílovy hmotnosti narovnat. Napřed jsem se o to pokoušel já, ale i když jsme si vzal do náručí obrovský balvan, nic se nestalo. Pak si na žebřík vlezla Hrouda a žebřík se poslušně vytvaroval do roviny. Asi bych měl víc jíst 🙂
Odpolední koupačka v rybníku byla osvežující, v tom vedru bahno na dně a smrádek v rákosím zarostlém rybníčku vůbec nevadil. Ale jarouše čeká fůra práce 🙂
Pravda, slo to pomalu, ale nakonec jsme toho zvladli relativne dost a pri pristi Benove navsteve dotahli do konce vsechny polnosti krome velke spodni.
Dekuji za pomoc, stav to nebyl havarijni a ty cca 300-lete doubky by na to neumrely, ale chceme-li, aby tu zustaly aspon 1000 let ve zdravi (a to my chceme :), bylo to vice nez vhodne. Diky vsem!