Frčíme po široké silnici z Telepene do Gjirocastru. Nepoužívám správné pojmenování, to najdete tady, ale pro mě je to pohodlnější na psaní. Každopádně podle všeho je to krásné město. Už příjezd do města, kdy máte kolem sebe opravhu vysoké hory, tedy spíš souvislý hřeben, krásně zelený. Je tak vysoký, že drobné mráčky se pohupují tak ani ne v půlce. Cesta se hodně rekonstruuje, možná jsme tomuhle faktu měli věnovat větší pozornost. Ale to až na cestě z města.
Centrum, tedy staré město, je naprosto kouzelný. Spousta malých křivolakých uliček. Strmě šplhajících do kopce, dost často ještě z kamenných dlažek. Domky jsou tu malé, s typickými střechami z kamení (odtud pramení přezdívka kamenné město ) A pavlače, nebo jak to nazvat. Prostě do ulice vytrčené části domů, většinou tam, kde je slavnostní pokoj, aby měl co nejvíce světla. Do jednoho takového jsme se podívali. A byl to hned rodný dům Envera Hodži, albánského diktátora.
Prohlídka byla zajímavá, jen trochu chudá. Jednak nejsme úplně fandové pana Envera, a jednak byl dům v roce 1997 vypálen, tak je otázka co se jim povedlo zachránit. Ale jako ukázka architekury to bylo docela přínosný.
Druhým lákadlem je slavná Citadela. Trčí se na skále nad městem, je z ní skvělý rozhled na město pod vámi. Je to tak trochu ruina a tak trochu muzeum. Mají tady třeba vrak sestřeleného amerického špionážního (jak jinak, že?) letadla, nebo kanónovou chodbu, efektně nasvícené defilé vojenských děl.