Praha opět pod sněhem. V neděli se na metropoli od rana snášela nová nadílka. Protože byla ještě i docela zima, bylo zas všechno pod prašanem. A to mu prostě nešlo odolat. Zanechal jsem doma chřipajznou trpící Léňu a s výkřikem „..jen na hodinku“ jsem sedl do auta a řítil se do Řeporyjí, kde jsem po chvilce hledání zaparkoval nedaleko náměstí.
Překvapilo mě že přírodní památka lom Požáry je hned vedle činného lomu. Podle cedule se stříli pondělí a středu od dvou do tří nebo tak nějak a vstup do areálu činného lomu je samozřejmě zakázán. Takže jsme se radši soustředil na to co je přístupné, tedy transportní tunel s gotickým profilem a vylámanou a na konci polozasypanou spojovací chodbu mezi dvěma odddělenými lomovými jámami. Díky návlekůmmm byla chůze v čtvrtmetrovém prašanu příjemná. Sníh skryl hovínka a odpadky, kterých tu v létě asi pár bude.
Po malé zacházce po okolních kopcích jsem se vrátil k Dalejskému potoku a pak už kolem ruin Trunečkova mlýna dál k ruinám objektu, který je znám z jedné podzimní akce a v létě se hemží těma co si hrajou na vojáčky. Nikde jsme ale nenašel zmnínku o tom, co to bylo původně. Záhada. Možná to bylo něco k lomům, celé údolí je jima poseté a strání naproti můžete projít jednou, evidentně transportní chodbou. Nikde vidět ani zrnko štěrku, všechno úpod sněhem, ideální na běšžky, a taky že je potkávám na každém kroku. A nejen tady, ale v celém prokopáku i Hlubočepech. Jestli to neroztaje, je to dobrý tip, klidně i na večerná běžky v týdnu. Stejně se jednou musím vrátit pro auto.