…a takové to tehdy bylo
Rok se s rokem sešel a zas tu byl čas trojnarozek. Letos se mi nechtělo do obligátní hospody a tak vznikl nápad na netradiční „pánskou jízdu“. Původně to měla být plavba osmi mořských vlků a po Vltavě. Ale lodě v listopadu na vodu nejezdí. Co teď? A pak přišel Kovára s geniálním nápadem – pojedeme …
Tři feraty v jednom zátahu s třítisícovkou na vrcholu? Převýšení skoro dva kilometry? Dole v tričku, nahoře s mačkama a cepínem? No takové nabídce prostě nešlo odolat. Superferata Dachstein.
Vyrážíme dopoledne směr ČB, Linz, a dál na Dachstein. První zastávka je ale Kaplici, v restauraci U Sedláčků. Po obídku ještě výstup na komín místní teplárny, za povzbuzování účastníku rakouského zájezdu, kteří nás pozorovali z protější benzínky.
Orlické hory jsou proslulé vysokým počtem bunkrů a opevnění na kilometr čtvereční. Zatím jsem je (neprávem) opomíjel, papírově nemají vysoké vrcholy, jen jeden hlavní hřeben a o místním CHKO se toho taky moc neví.
Po mírných laděních termínu jsme vyrazili (staro) novým Volvem pana B směr Rychnov. Plán zněl jednoduše, z Rychnova busem do Deštného, přes hory doly do Rokytnice a zpět busem k autu. To celé I s Aidou, které jsem ale nestihl koupit nějaký sněžný oblek a tak jsme ho scháněli v Hradci. Pohled na čtyři chlapy jak vybírají obleček pro pejska musel stat zato.
Brdy vždycky patřili k „pražským horám“. A i nadále patřit budou a teď nemyslím jen tu část, která začíná sto metrů za poslední zastávkou MHD na Zbraslavi, ale Hřebeny. Je to pás asi šestistovkových vrcholků, poměrně úzký, a z toho vyplývají i velká stoupání. S Plívoušem a Béňou jsme náš jednonoční výlet pojali trampsky, tedy bez stanu. Z dobře utajených, ústně předávaných pramenů Plívouš věděl, kde se nedaleko pramene Brdlavky nachází trampský srub.